Druhý den v ranních hodinách proběhla generální zkouška středečního programu, někteří žáci také pomáhali s vánoční výzdobou v aule školy. Po obědě se konala prohlídka města, které se účastnili nejen naši čeští žáci se svými německými kamarády, ale i rodiče z hostitelských rodin a němečtí učitelé.  Později odpoledne a večer už se děti opět účastnily individuálního programu, např. fotbalového tréninku, tanečního večera, některé děti navštívily vánoční trh a ochutnaly vánoční punč.

Třetí den se děti hned po snídani vydaly do školy, kde je čekal nejnáročnější bod programu. Německá škola uvolnila v rozvrhu jednu vyučovací hodinu, kde naši žáci představili nejen sebe a své zájmy, ale i naši školu, naši zemi a naše město – Klatovy. Do programu jsme zařadili také hudební vložku, hráli jsme písně Stille Nacht, O du Fröhliche a O Tannenbaum. V závěru jsme přiměli německé žáky a kolegy, aby si vyzkoušeli, jak je český jazyk těžký. Pokoušeli se společně s námi vyslovit některé vybrané jazykolamy. 
Pak se děti vydaly vstříc další výuce a odpolednímu programu v rodinách.

I předposlední den se děti od rána aktivně účastnily výuky nejrůznějších předmětů. Odpoledne se každý se svou hostitelskou rodinou vydal někam na výlet. Někteří zamířili na exkurzi na letiště do Mnichova a pořádně zblízka si vše prohlédli. Většina také zažila pravou vánoční atmosféru tzv. Christkindlmarkt, a to buď v Abensbergu, nebo v Regensburgu. 

Poslední den naší expedice začal dřív než ty předchozí. Děti si musely zabalit kufry a připravit se na odjezd. Ráno po snídani ve škole zažily německého Nikolause a anděla, zúčastnily se opět pár hodin, pomáhaly s vánočním dekorováním budovy školy a užily si ještě poslední přestávky v žákovské knihovně nebo na školním dvoře. Mezi finálním rozloučením a závěrečnou řečí dostalo ještě každé z dětí svačinu na cestu, rozdávaly se dárky a fotili jsme se. Došlo i na slzy dojetí, a to na německé i české straně. Rodiče přivezli dětem zavazadla v půl jedné před školu, takže se s nimi děti nemusely ráno tahat. I při emotivním loučení s „náhradními“ rodiči bylo vidět, že se všichni velice rychle sžili a těší se na další setkání. To by mělo proběhnout v březnu následujícího roku, tentokrát v Čechách. Těšíme se!
Ještě jednou děkujeme RS Mainburg, německým kamarádům a jejich rodičům za velice vřelé přijetí a neuvěřitelnou péči!